Barevné kresby sprejerů zvané graffiti považuje většina občanů za projev vandalismu. Grafiťáci označují svoje výtvory za umění a tvrdí, že opravdové graffiti má zkrášlovat šedé a nevýrazné městské prostředí. PRAHA - Snad v žádném větším českém městě graffiti nechybí. Dostává se dokonce i do měst menších a na venkov. Můžeme je vidět všude, kde se pohybují mladí lidé, na zdech panelových domů, v metru a na vlakových vozech i v historických centrech měst. Sprejeři se dokonce mnohdy odváží do naprosto nepřístupných míst, jako jsou střechy domů nebo oblouky mostů. Aby nebyli chyceni při činu, musí kreslit většinou v noci. Jejich tvorba je anonymní a podle psychologů představuje určitý projev protestu proti vývoji společnosti. Sami sprejeři připouštějí, že do určité míry jde jen o módní trend, který pro ně znamená hlavně zábavu a někdy také dobrodružství. I v České republice se již ale barevné spreje začínají používat, podobně jako například v ghettech velkých měst v USA, k označování teritorií pouličních gangů, u nás spíše skupin sídlištní mládeže. Sprejeři také často upozorňují, že je třeba rozlišovat mezi skutečným uměním a pouhou čmáranicí. Přestože graffiti kreslí jen lidi z ulice, některá díla považují za hodnotná i někteří odborníci na umění. Většině lidí je ale naprosto lhostejné, jestli má pomalovaná zeď jejich domu nějakou uměleckou hodnotu, a proto se graffiti brání. Sprej jako nástroj vandala Syntetickými barvami pomalované staré sochy nebo zdi kostelů většinu občanů pobuřují nejvíce. Samozřejmě tím poškozují vzhled města, a proto je můžeme považovat za vandaly, řekla LN Dagmar Sedláková z Ústavu památkové péče Praha. Podle jejích slov je sprejerství snahou mladých lidí o jakousi seberealizaci, která ovšem škodí veřejnosti. Je to určitý obraz společnosti, která je u konce, a pouze společnost může tento problém vyřešit, míní. Sama tento projev mládeže nepovažuje za umění. To musí především něco sdělovat, a já v současném moderním umění, jehož jsou graffiti pravděpodobně součástí, bohužel žádné sdělení nevidím, konstatuje architektka Sedláková. Veřejnost je k pomalovaným zdem benevolentní do té doby, dokud si sprejeři nevyberou pro svoje díla jejich majetek. Ochrana je vždy věcí majitelů. My se v podstatě bránit neumíme, vysvětluje Sedláková. Zároveň dodává, že vzhledem k tomu, že se téměř výhradně jedná o poškozování soukromého nebo obecního majetku, měli by být sprejeři trestáni. Občané se obracejí na parlament S návrhem přísněji trestat sprejery se na poslance Parlamentu ČR obrátil také Cech pracovníků pečujících o zeleň Prahy. Žádáme, aby toto poškozování památek, veřejných a soukromých zařízení bylo důsledně postihováno příslušnými státními orgány, uvádí se v dopise. Trestání přistižených sprejerů by podle cechu mělo spočívat hlavně v likvidaci jejich kreseb na vlastní náklady. Pachatelé by měli být povinni uhradit veškeré náklady spojené s obnovou fasád nebo s očištěním soch. Pachatelé poškozených dopravních značek by navíc měli být dohnáni k zodpovědnosti za obecné ohrožení bezpečnosti. Cech pracovníků pečujících o zeleň také poslancům navrhl, aby státní a veřejné instituce měly povinnost okamžitě očišťovat své fasády, čímž by se mohl zájem úřadů o řešení tohoto problému zvýšit. Politici na apel cechu reagovali bez rozdílu politické příslušnosti souhlasně. Většina z nich se ale domnívá, že současný právní řád prostředky k postihu vandalismu disponuje. V současné době obtíže nepůsobí chybějící legislativa, ale vlastní odhalování původců této činnosti, odpověděl na dopis například pražský primátor Jan Koukal (ODS). Zároveň upozornil na potřebu zvýraznit roli policie, která musí pachatele nejdříve chytit při činu. Poslanec za ČSSD Zdeněk Jičínský v reakci na návrh cechu upozornil, že dluh není na straně parlamentu, ale na straně státní policie, městské policie a obecních úřadů. Člen Cechu pracovníků pečujících o zeleň Zdeněk Zacpal byl sice odpověďmi poslanců potěšen, přílišné iluze si ovšem nedělá. Co je takový pilíř Karlova mostu počmáraný sprejem proti obchodu s bílým masem? Jak může pomalovaná zeď u rybářů soupeřit s obchodováním s drogami? Nemůže, domnívá se člen cechu. Sprejeři se brání Sprejeři říkají, že opravdové graffiti města nehyzdí. Upozorňují, že jejich umění je součástí moderních uměleckých trendů, a mělo by být takto také chápáno. Ani nám se nelíbí, když jsou sprejem postříkané sochy na Starém Městě. Opravdové umění se dělá na plochách, které jsou samy o sobě nepěkné, říká autor jednoho z graffiti na zdech tunelu před hlavním nádražím v Praze. Problém je v tom, že graffiti je věcí mladých, a generace, která dnes rozhoduje, nás nechce chápat, říká a zároveň odhaduje, že bude ještě dlouho trvat, než u nás lidi začnou graffiti brát jako součást současné kultury, podobně jako v některých západních evropských státech. Řešení není jen v tvrdém postihu S vyřešením problému graffiti se města potýkají různě. Někde se spoléhají pouze na to, že si se sprejery poradí policisté a městští strážníci. V jiných městech se rozhodli mladým umělcům vyjít vstříc. Například v Mostě a v Ústí nad Labem poskytli tamní radní k dispozici plochy, na které mohou sprejeři zcela legálně vytvářet svá graffiti. Podobné programy se začínají uskutečňovat i v jiných městech včetně hlavního města Prahy. My jsme v roce 1996 vytipovali některé plochy mimo centrum, nakoupili spreje a pod vedením sociálního pracovníka jsme sprejery nechali tvořit, vypráví zástupce starosty Mostu Antonín Jirsa s tím, že běžná represe problém neřešila. Sprejeři dokonce dostali možnost zkrášlit svými výtvory stěnu obchodního domu. Od té doby prý žádné škody na majetku obce nebo veřejnosti nedělají, i když se podle Jirsy občas stejně najde někdo, kdo pokreslí telefonní budku. Přesto by tento nápad doporučil i jiným městům. Je problém dát mládeži nějaký podnět k zábavě. Ta si nenechá nic vnutit. My jsme jim ale dali prostor a vyplatilo se nám to, říká na závěr Jirsa.
Jan Kubita
prepsal : m!keS
zdroj : Lidove noviny